Myš zebrovaná

V současné době mám zebry v obrovitánské ubikaci a rozhodně ji potřebují (nechodí jako klasická myška, ale skáčou!).

Myš zebrovanou jsem jako malá viděla na fotce v poučné knížce o hlodavcích a velmi se mi líbila. Po pár letech jsem si splnila sen a toto nádherné zvíře si pořídila. V té době moje černá myška Twiggy přišla o svou spolubydlící  a mě se v hlavě zrodil trochu ďábelský plán-se zebrami, jak jim říkám, ji zkusit chovat společně.

K mému překvapení s tím nikdo neměl zkušenosti a to ani chovatel, od něhož zebry mám. Musela jsem tedy jednat na vlastní pěst a modlit se, aby to dobře dopadlo jak pro Twiggy, tak pro zebry.

Jakmile ke mně dorazily, musela jít karanténa stranou kvůli místu.

Vypíglovala jsem celou klec, čerstvě podestlala a dala do ní Twiggy a po pěti minutách i zebry. (Měla jsem obavy, aby se do ní nepustily vzhledem k tomu, že byly dvě).

Zebry mě však překvapily. Byly bázlivé, lítaly po kleci jako šílené a já měla strach, aby se mi nepomlátily. Současně jsem si však všimla, že Twiggy si je jen chce očichat a ony na to reagují takto prudce…

Ale naštěstí tato krizovka trvala jen první den.

A jak holkám pokračovalo seznamování?

DEN PRVNÍ - SEZNÁMENÍ

Po prvotním útěku jedné zebry, kdy jsem ji honila po pokoji a byla v šoku nad její rychlostí a výškou skoků, o nichž jsem dosud jen četla, se mi povedlo dát obě slečny do nově dovezené klece k Twiggy, která tam přišla první a to 5 minut před zebřičkami.

Ty byly zpočátku zalezlé každá v jednom domečku a Twiggy s naprostým klidem prolejzala nový domov, čuchala k  zebrám a přišlo mi, že je nebere na vědomí.

Asi po hodince se dámy osmělily a vydaly na obhlídku nového domova a Twiggy si je chtěla prohlédnout víc zblízka, což ty dvě vyděsilo k smrti.

Začaly prchat jako šílenci po celé kleci a Twiggy neúnavně za nimi. Zebry střídavě skákaly jako šílené po kleci, do misky, vrážely do mříží, až jsem se o ně začínala bát.

Asi po půlhodince se uklidnily a zalezly, Twiggy si udržovala kondičku v kolečku.

Nyní jsou zebry venku obě a celkem klidně prozkoumávají okolí. Sama si musím zvyknout, jak skáčou :-)

Všimla jsem si, že se rády drží ve výšce na květináči a minerálu a kmínku. Zatím se otrkávají, už nelítají tak splašeně.

Uvidíme, co dál, zda budu muset Twiggy od nich oddělit, nebo spolu budou vycházet.

DEN DRUHÝ – TOLERANCE

Tak uběhl v podstatě druhý den, kdy myšky zebrovaný žijí pohromadě s Twiggy, klasickou myškou domácí, pro někoho laboratorní.

Dnes se mi zdá, že myšky zebrované začaly trošku tolerovat Twiggy ve své blízkosti, neboť jedna z nich ji nechala sedět na kokosu vedle sebe. (Viz foto).

Chvíli jsem měla obavy, aby vůbec žraly, ale při průběžném špehování jsem viděla jednu zebřičku v misce se žrádlem, jak cosi chroupe, tudíž si myslím, že je to na dobré cestě.

Twiggy zatím vypadá, že má ty dvě na háku, nijak se jich nebojí. Jsem zvědavá, co přinese další den a jejich společné soužití.

Co se týče reakcí zeber na přítomnost lidí, nechají se pozorovat, ale dotek zatím nesnesou a vzhledem k tomu, že tu jsou zhruba 24 hodin, mají na to plné právo.

Rády se zdržují spíš ve výškách, ať už jde o květináč, větvičky, nebo kokos......

DEN TŘETÍ – SPOLEČNÁ BAŠTA

Holky mě dnes opravdu potěšily! =)

Po vymytí mističky jsem jim dala baštu-krmnou směs a čínské zelíčko. Už když jsem vešla do pokoje, Twiggy stála u mříží a netrpělivě čekala, až jim mističku přidělám. Hned poté do ní skočila a dala si pořádný nášup.

Sedla jsem si a pozorovala, co zebry. A světe div se, ony si v pohodě vlezly i k Twiggy do misky a dlabaly spolu s ní! =)

Opravdu mě to potěšilo, můj pokus zatím vychází.

Do vody dostaly Metrozol a ten se jim bude podávat celý tento den v určeném dávkování, je to  taková prevence před parazity.

Zatím to vypadá, že soužití myši zebrované a domácí nebude až tak nereálné, jak jsem se obávala, ale jásání je ještě předčasné. Uvidíme, co přinesou další dny....

DEN ČTVRTÝ - RUKA NETRHÁ HLAVU

Překvapivě se ode mě jedna zebra nechala pohladit po hlavě, když vegetila na květináči a já jim dávala baštu. Neutekla a já tak měla možnost pocítit jemnost její srsti.

Twiggy den prochrápala v květináči, zebry na něm. Přidala jsem jim do klece seno, kdyby si náhodou chtěly vystlat pelíšek, protože jsem četla, že to dělají, ale ty moje jsou asi povahově jiné, neboť to pojaly jako bludiště:-) Twiggy byla překvapená novým zjevením, ale rázem ji to přestalo zajímat:-).

Spolu se zebrami už vychází celkem fajnově. Když k nim skočí, ony nezdrhají a samy se nebojí jít k ní.

Teď zase vegetí na květináči a přemýšlejí nad nesmrtelností chrousta....

(Lidi, řeknu vám tajemství-když na něj šlápnete na betoně, zaslechnete: ,,křůůůůůůp!".

A taky - pokud to uděláte, tak byste si zasloužili dostat přes držku :P)

DEN PÁTÝ

Dneska jsem myškám zakoupila novou napáječku, používám tu pro ptáky, ne normání trubičku a skleněnou zkumavku už vůbec ne. Když jsem ji koupila, byla k ničemu-nepouštěla vodu.

Zebry se dneska zase nechaly pohladit a mám to i zdokumentováno. Mají opravdu hedvábný kožíšek příjemný na dotek.

Twiggyna dočasně chrápe v květináči a nic neřeší-její idylka.

Bohužel musím konstatovat, že zebra zoufale se snažící rozlousknout tajemství kolečka i nadále nemá úspěch.

Stále běhá z vnější strany a stále padá. Jen čekám, kdy skočí nahoru a bude běhat úplně na něm-to mě asi klepne.....

A JAK TO JDE DÁLE?

Takže, zebra-sporťačka konečně po pěti dnech přišla na to, že když běhá v kolečku, nepadá furt dolů. (Taky asi přišla na to, že Supermouse prostě není:D).

S Twiggynou už jsou zcela v pohodě. Nejančej jak šílenci, když k nim čuchne, žerou klidně vedle sebe, ačkoliv přes den Twiggy chrápe v květináči a zebry na něm.

(Na seno, které jsem jim přinesla a nadělala si tak pěknej bordel v pokoji, mi prděly a neobtěžovaly se ani se stavbou hnízda, jak se píše v článcích o nich. Proto jsem v dobré víře hrstičku vzala a dala jim ji na květináč v domnění, že už si to dotvarují podle svého.

No, milé zebry na důkaz své ,,vděčnosti" všechno vyházely dolů....) /Po přemístění do velké ubikace si zebry hnízdo ze sena opravdu vystýlaly-rozkousaly ho na pidikousky a měly tak krásně měkkou ,,postýlku"/

Dostaly už do misky i moučnýho červa (Twiggy se jich může užrat), ale zda ho zbaštily, to netuším....

8.5.2011 - aktuální dění

Tak zebry i Twiggy spolu jsou v pohodě dále, tedy závěr z tohoto mého experimentu je, že SPOLEČNÝ CHOV MYŠI ZEBROVANÉ A MYŠI DOMÁCÍ JE MOŽNÝ. Alespoň u samic, jak u samců, to nemám představu, ale to už by asi bylo problémové....

Zebry jsou pohodová zvířátka. Když k nim přistupujete pomalu, nechají se pohladit a myslím, že pokud by se jim chovatel věnoval opravdu poctivě stále, nechaly by se i chovat. Já je mám záměrně spíš pro pozorování a ke štěstí mi stačí, že se nechají hladit a neutečou. (Ale musím je i prásknout-jakmile jim dávám žrádlo, lezou mi odrzle do ruky, jako by se nechumelilo! J )

Když jsem k nim a Twiggy přidala ještě jednu normální domácí myšku, reagovaly s klidem, žádné pojančené skákání a ještě ten den v pohodě chrápaly v pelíšku i s novou myšulí. Tu jsem k nim přidala mimo jiné proto, aby i Twiggy měla kamarádku svého druhu, mám tedy v ubikaci druhy 2x2, tudíž je to vyrovnané a myšky mi přijdou spokojené J . Jen chudinky zebry blbě nesly, když jsem jim kolečko začala měnit za různé větvičky, ale taky to přežily, největší absťák pominul J.